Moskviče na cestách
Stebnice 2016
25.7. - 30.7. 2016
Když se loni plánovala letošní dovolená Divize Žižkov byla původně jen úvaha zopakovat Duklu, nebo jet na Balaton. Já Pepovi řekl, že bych jel po čechách a tím se to rozjelo v tuzemském myšlení. Nakonec byly vybrány Západní Čechy které máme projeté minimálně. Po několika variantách byl jako výchozí bod vybrán kemp Stebnice u Jesenické přehrady u Chebu a termín od 25.7. do 30.7.2016.
Pondělí 25.7. 2016 ♦ S Romanem a Dankou se srážíme v 10:00 hodin u mne doma. Přijeli dvěma auty, Moskvičem 412 - Banánem a Ladou 2107, která zůstala v Bílině na servis. Po předání vyrážíme směr Stebnice se zastávkou ve vesničce Hory, kde jdeme na oběd. V Sokolově dokupujeme pečivo a tankujeme plné nádrže ☺. Jako první dojíždíme do kempu, o půl páté přijíždí Pepa s Hankou Moskvičem 412 - plánovaný příjezd Moskvičem 407 se bohužel z důvodu technické závady na palivové soustavě nekoná ☻. Po zabydlení vyrážíme zjistit uspokojivou kvalitu vody v přehradě ☺. Po návratu padne rozhodnutí, že díky nejistotě počasí dáme večeři v kempové hospůdce. Akorát také dojíždí na návštěvu Slávek s Alenkou - ti nocují v blízkém penzionu s větším luxusem než nabízí kemp ať v chatce či stanu (máme obě varianty ☺)
Úterý 26.7. 2016 ♦ Po deváté přijíždí osádka 2140 vyspalá v penziónku a vyrážíme za prvním cílem - motýlí dům v Žírovicích. V přízemí vcelku klasická expozice, tam byla největší zábava s Dankou, která se zamkla na WC, ovšem zámek odmítal jít i opačným směrem ☺ Podstrčit klíč a zvenčí šel, tak i Danka s námi mohla jít do prvního patra, kde se návštěvník pohybuje přímo mezi motýlama. Po prohlídce je snaha objevit v blízkosti kešku ale marně. Přesunuli jsme se na oběd do restaurace "Kamenný dvůr". Jídla bylo tak hodně že zbylo i na Bentley (pes Slávka s Alenkou). Další přesun byl do přírodní rezervace SOOS u obce Kateřina v blízkosti Františkových lázní. Tam najednou přišla řádná průtrž, ale nám se zadařilo, že jsme byli akorát v budovách muzea a tím pádem jsme vůbec nezmokli. Následná procházka rezervací již byla za sluného počasí ☺. Při snaze odjet začal stávkovat Romanův Banán - elektrika. S nějakou zastávkou jsem dojeli k opět Motýlímu domu, tam proběhnul poslední zásah do ampérmetru a poté již Banán nezlobil ☺. Děvčata mezitím opět zkusila najít kešku ale dostalo se jim informace, že byla ukradena. Tak se našla aspoň v blízkosti zatopeného mostu, kde jsme se zastavili. No a večeře proběhla u retro grilu s dobrými špekáčky ☺ Ty tak voněly, že dotáhly na návštěvu Janu s Milošema ☺. Ti na návštěvu dojeli stylově Bobanem - 407 ☺.
Středa 27.7. 2016 ♦ Dopoledne jsme vyrazili na blízký skanzen - statek Doubrava s následnou projížďkou po okolí. Při návratu byl oběd v Lipové. Odtud jsme se přesunuli do Fr.lázní do nově otevřeného auto-moto muzea. Exponáty pěkné hlavně z domácí produkce a NDR. Největší sranda byla s vycvičeným psíkem, který třeba psal na stroji a jiné kousky ☺. Po prohlídce lázní (a Františka ☺☺☺) jsme dojeli do kempu, kde jsme nejdřív kvůli počasí hráli Černého Petra v hospůdce, na gril se také dostalo ☺.
Čtvrtek 28.7. 2016 ♦ Prvním cílem byl zámek v Kynžvartě, prolezli jsme řádně jeho okolí a s chutí na oběd nakoukli na jídelní lístek v zámecké restauraci. To se nám ceny zdály zbytečně vysoké, netušili jsme s čím se ještě setkáme ☺ - jeli jsme do obce Kladská kde jsme posléze navštívili místní naučnou stezku. No, nejdřív ten oběd....v prvním penzionu se občerstvil jen Bentley ☺. Tomu donesli zdarma vodu dřív, než jsme se bez objednávky rozloučili. Nakonec byl dobrý oběd v Myslivecké hospůdce ☺. Po procházce nenarušenou přírodou jsme nastartovali motory a přejeli do obce Prameny - tam jsme na parkovišti rozložili náš oblíbený divizácký "Café" piknik ☺. Při návratu směr kemp jsme ještě vyšlápli na Krásenskou rozhlednu. V kempu již na nás čekali Milošové s Janou kteří po práci dojeli aspoň na návštěvu.
Pátek 29.7. 2016 ♦ Již ve čtvrtek večer padlo rozhodnutí, že dopoledne si dáme pauzu - poté nás čekalo v 13:14h uvítání Montoy na Chebském nádraží, kam za námi dojel vlakem. Trošku klasické ostudy a vyrazili jsme směr historické centrum, místní hrad a ukončili návštěvu Chebu v novém Retromuzeu. Večer jsme se u ohně sešli naprosto všichni výše zmínění ☺.
Sobota 30.7. 2016 ♦ Poslední den pobytu, tedy balení stanů, vyklizení chatky a ...... čekal nás den výletů tradičně kvalitně zorganizováno rodinou Polívkových ☺Prví cíl byl na skalním útvaru "Vysoký kámen" opravdu připomínající zříceninu hradu s krásnou přírodou (a dobrými borůvkami ☺) v okolí. Tam nám i vyhládlo - apoň já s Hankou jsme to přiznali ☺☺☺, ale Milošové že ne, oběd je plánován až po prohlídce opuštěné fabriky (od r.1945) na zpracování cínu v Přebuzi. Bylo to úchvatné, trošku strašidelné (kdyby bylo šero určitě ☺) a zajímavé, jak si příroda odebírá zpět co z ní bylo kdysi odebráno. Místo na oběd bylo také vybráno skvěle a potom nastalo to smutné - po dojezdu do Karlových Varů rozlučka, vydání se různými směry a tím tedy definitivní konec dovolené.....☻ V Bílině si Danka ještě osedlala opraveného Delfína.....
Autor článku: Valda 1971
Posádky:
1. Josef a Hanka Hořákovi - Moskvič 412
2. Láďa Valentin - Lada 2101
3. Roman a Dana Žákovi - Moskvič 412
4. Slávek a Alenka Lisovi - Moskvič 2140
5. Milošové a Jana Polívkovi - Moskvič 407 , 427
Foto od Valdy 1971:
http://valda1971.rajce.idnes.cz/Dovolena_s_veterany_2016_-_Stebnice
Foto od Danky:
http://ajulinkadc.rajce.idnes.cz/Dovolena_Stebnice_2016/
Foto od Hanky:
http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_2016_STEBNICE/
Volyně 2015
23.7. - 26.7. 2015
Čtvrtek 23.7. 2015 ♦ Na domluvenou 13 hodinu mne čekal Slávek se svou 412 před barákem, předal jsem mu špekáčky do ledničky a vyrazili směr Strakonice. Naštěstí nebylo takové vedro, jako den předtím, ale i tak jsme si dali zastávku v Blšanech na vychlazené točené pivo (Nealko ☺). Tam se k nám připojili Jirka a Maruška se svou Volhou 24. Do Kralovic jsme jeli spolu, tam se rozdělili (Jirka měl něco v Plzni). Ještě s jednou občerstvovací zastávkou jsme dorazili do kempu Podskalí. Při zabydlování se vytáhnul Slávek z ledničky dvě piva, což se mi mohlo stát osudným.... vlétla mi do něj vosa a při napití mne bodla zevnitř do krku. Po chvíli pohotovosti co bude dál se situace zklidnila a mimo nepříjemného pocitu jsme opekli špekáčky a zapili je točeným pivem (Alko ☺).
Pátek 24.7. 2015 ♦ Ráno jsme vyrazili na 15 km vzdálený středověký mlýn v Hoslovicích. Po minutí jedné zákazové odbočky jsme k němu dojeli jiným zákazem...☺ Velmi úzká přístupová silnička, tak si místní zařídili zákazy. Naštěstí to prošlo. Jen jsme zaparkovali dojel za námi starší pán na "fichtlu" Jawa 05 s nádhernou SPZ : ST-6. Že se jede podívat na naše krásná auta, my si zas se zájmem pokecali o jednsíkovi. Ve mlýně provázel vtipný pán, tak to bylo zajímavé i veselé ☺. Na oběd jsme jeli do Strakonic, pochutnali si v hotelu Bílá Rúže. Po obědě jel Slávek relaxovat do kempu, my vyjeli na strakonický hrad, jeho prohlídku jsem absolvoval s Maruškou včetně asi 35cm širokým točitým schodištěm na věž. Po návratu do kempu jsme si dali s chutí pivko, vykoupali se a čekali příjezd dalších členů party. První dojeli Milošové, Jana a Rony, potom Dušan a Markéta a až za setmění Pepa s Hankou.
Sobota 25.7. 2015 ♦ Všichni jsme vyrazili na 8.sraz veteránů ve Volyni. Bylo nač koukat, sjelo se přes 200 aut a motocyklů. Každá posádka dostala sklenici s logem akce, nějaké drobnosti a pamětní list s fotkou svého vozidla. Na oběd jsme zajeli do Hoštic s plánem navštívit druhou místní restauraci. Ta byla zavřená, tak jsme skončili v oné první. Hanka s Pepou dostali jiné jídlo, než si přáli, ale hlad zahnali ☺☺☺. Odpoledne v kempu probíhal relax s koupáním a návštěvou thajských tanečnic ☺. V podvečer parta vyrazila na procházku po okolí kempu, já si dal večeři a relax ☺.
Nedělě 26.7. 2015 ♦ Před obědem jsme se jako první rozloučili já se Slávkem, zbytek odjížděl později odpoledne. Polivkovi a Hořákovi ještě dali oběd ve městě a v kempu odpolední kávu a pomalu vyrazili k domovu. Všichni účastníci zdárně dojeli domů bez technických okének.
Autor článku: Valda 1971
Posádky:
1. Lada 2101 - Ladislav Valentin
2. Volha 24 - Jirka a Maruška Sypalovi
3. Moskvič 412 - Slávek Lisa
4. Moskvič 407 - Milošové a Jana Polívkovi + Ron
5. Moskvič 2137 - Dušan a Markéta Peškovi
6. Moskvič 412 - Pepa a Hanka Hořákovi
Foto od Valdy 1971:
http://valda1971.rajce.idnes.cz/Strakonice_-_Volyne_23.-26.7.2015/#
Foto od Hanky:
http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/.Volyne_25.7.2015_setkani_historickych_vozidel/
Volyně 2014
25.7. - 27.7. 2014
Zůčastnit se srazu historických vozidel ve Volyni vzniklo zcela náhodou. Týden před srazem mě přišla zpráva od Miloše, kde byla psáno jestli nepojedu do Volyně. Právě tento týden jsme měli společnou rodinou dovolenou a tak bylo rozhodnuto. Sraz byl v pátek 25.7. 2014 v kempu Pražák. Já jsem tedy ve středu odpoledne sednul na vlak a vydal se na chalupu, abych připravil naší 2140ctku na výlet do Jižních Čech.
Čtvrtek 24.7. 2014 ♦ Ráno výrážím směr Praha a přijíždím kolem 08:00 hod., kde na mě čeká zbytek rodiny. Doma mám připravenou snídani, a po té hned začínáme nakládat vařič na kávu, stoleček, 3x židle, hrníčky a další nezbytné věci do kempu. No vypadá to, že se snad opět budeme stěhovat. Kolem desáté vyrážíme ze Žižkova směr jižní spojka a po té směr Strakonice. Cestou nám všem začíná kručet v břiše a tak první větší zastávku děláme kolem poledne u Motorestu. Oběd nás příjemně překvapil a v okolí se nachází malý park a dětské hřiště. Po podrobném prozkoumání okolí, opět sedáme do vozu a další zastávka je plánována v Písku, kde jsem byl na vojně. Po příjezdu do kasáren zjištuji, že se nacházejí v katastrofálním stavu a tak uděláme pár fotek. Trochu zavzpomínám na krásné chvíle a jedeme směr autopark, kde jsem měl na starost dílnu. Autopark vypadá, že je neponičen, alespoň jedna dobrá zpráva na závěr. Potom zamíříme do centra města, kde se procházíme po nejstarším kameném mostě v České republice. Za mostem na nábřeží právě probíhá výstava Sochy z písku v Písku. Jsou to opravdu nádherné sochy a nechce se uvěřit, že materiál, který byl použit je pouze písek. Malý Pepíno je nadšen a zkouší udělat malou sochu. Nakonec se mu to podaří a míříme na zmrzlinu a prohlídku náměstí. Na náměstí nakupujeme v rychlosti boty do vody. Nakonec se ještě rozdělíme. Já jdu s Pepínem do hraček a Katka do hrabáku na věci. Když máme vše dostačně prohlídnuté je skoro večer a konečně jedeme do kempu Pražák.
Po příjezdu do kempu se jdeme zaregistrovat a najednou na mě někdo volá, čau Pepo! No pěknou chvíli mě vrtá hlavou, kdo to může být. Nakonec při vybalování věcí mě napadlo, že je to jeden z mých kolegů z práce se kterým se potkávám. Připravujeme večeři, potom následuje koupání a malý Pepíno je příjemně unaven a jde do postýlky. Já s Katkou ještě zůstáváme venku, kde mají sousedi rozdělaný oheň. Po krátkém představení zjišťujeme, že jsou také z Prahy. No vypadá to, že snad všude narazíš na Pražáky ha ha ha. U ohně bylo opravdu příjemně a najednou je půlnoc a tak jdeme raději spát.
Pátek 25.7. 2014 ♦ Vstáváme do sluného počasí. Záčínáme připravovat s Katkou snídani a Pepíno se ještě válí na své posteli. Já zatím připravuji stoleček, židličky a když je vše připraveno společně usedáme k snídani, před chatkou. U snídaně probíráme plán na dnešní den, kde se rozhodneme navštívit Rybářskou univerzitu, muzeum a prohlédnout si náměstí ve Vodňanech. Samozřejmě nesmím zapomenout na to, že očekáváme příjezd dalších účastníků zájezdu. Tím myslím Pepu s Hankou, Milošové s Janou a Slávka s Alenkou. Po snídani ještě chvilu posedíme a pomalu začínáme připravovat věci na výlet. Jako první vyrážíme do informačního centra města Vodňany, kde nás přivítala příjemná paní a vše nám ochotně vysvětlila ohledně naší návštevy města.
Společně jsme tedy rozhodli, že jako první navštívíme Rybářskou univerzitu, kde se nachází také muzeum. Když jsme dorazili na místo čekala nás prohlídka, která byla spíše taková soukromá jen pro nás. Na prohlídce nás přivítala velice příjemná paní profesorka a jako první jsme sešli do suterénu, kde jsou akvária se živými rybami. Rybářské muzeum je umístěno v půdních prostorách, a tak z přízemí jsme pomalu s krásným výkladem postupovali směrem na půdu, kde vzniklo za pomocí žáků a učitelů muzeum rybářství. Zde jsou vidět vycpaná zvířata, ale například i historické rybářské potřeby. Mokřadní biotop, zde představuje vodní ptáky, ale i savce. Vystavené jsou tu i desítky ryb včetně jejich koster. Jen o pár kroků dál je sekce pro milovníky rybářství – výstava prutů, třpytek, ale i nádob, ve kterých se v minulosti převážely ryby při výlovech na sádky. V muzeu však nechybí ani ukázky živých ryb. Nachází se zde dvacet akvárií, ve kterých je umístěna asi stovka ryb, žijících na našem území i mimo něj. Zcela výjimečné jsou amazonské ryby dovezené až z daleké Kolumbie. Nejzajímavější rybou je zde Anténovec štíhlý a sladkovodní rejnoci. Po této vyčerpávající prohlídce, která trvala zhruba hodinu a půl jsme dostali pořádný hlad a tak jedeme na oběd.
Obědváme na náměstí, kde to máme kousek do místního muzea. Zde právě probíhala výstav hraček a tak asi největší radost má náš Pepíno. Katka a já zase rádi zavzpomínáme na naše dětství. Po prohlídce muzea si konečně jdeme také prohlédnout náměstí a přemýšlíme co máme koupit na společnou večeři. Ještě přesně nevíme do kterého obchodu pojedeme, ale cestou potkáváme starou Škodu Octavii, která odbočuje na parkoviště před Penny. Takže je rozhodnuto půjdeme nakupovat do Penny a parkujeme za Škodovkou. Koukáme a vystupuje starší pán, který jsi všimnul, že za ním zaparkoval Moskvič 2140. Jako první se pozdravíme a dokonce prohodíme pár slov ohledně spotřeby, roku výroby a jak dlouho vlastníme tyto nádherné vozy. Pán této Octavie byl tedy první majitel, rok výroby 1962. Denně je tento vůz v provozu! Nakonec si popřejeme, ať nám tyto krásné automobily dělají jen radost a jdeme společně nakupovat.
Nákup máme za sebou a míříme po celodením krásném výletu do kempu na odpolední kávu. Při posezení u kávy mě přijde SMS od Miloše, že mají dorazit kolem šesté hodiny. Máme čas a tak se ještě jdeme podívat na nedaleký rybník, který se nachází u kempu. Bohužel, ale zjištujeme, že se v něm nedá vůbec koupat, protože je celý zkalený a podle našeho asi né moc používaný. Vracíme se do kempu a je okolo 18:00 hod. a netrpělivě vyhlížíme Miloše. Sedíme asi necelou hodinku a najednou další SMS od Miloše, že nestíhají a přijedou se Slávkem později. Nám to nevadí jdeme si připravit večeři a vykoupat. Já jdu ještě raději vyzvednout všechny klíče od chatek z důvodu, že nevíme, kdy přesně všichni dorazí. Pomalu se vracím k chatce, už se začíná stmívat a najednou vidíme Miloše s Bobanem ( Moskvič 407 ) a Slávka ( Moskvič 412 ). Po společném přivítání všem ukazuji chatky, které máme zamluveny. Výběr nakonec dopadl, že vedle naší chatky byli Lokeťáci a Slávek s Alenkou. Nakonec kolem 21:30 dorazil Pepa s Hankou na které zbyla poslední chatička u potoka. Pepa s Hankou opět překvapili a na své 407čce měli zahrádku s lyžema a kufrem. Jako překvapení na sobotní sraz dokonalé. Byl večer a tak jsme tradičně udělali buřty a povídali o našich zážitcích cestou do kempu Pražák. Někteří z nás šli spát, až okolo jedné hodiny ranní, ale všichni se těšili co nás čeká druhý den.
Sobota 26.7. 2014 ♦ Sobota ráno, a s MiIošem si letos poprvé můžeme dát spolu raní kávu o šesté. Vstávám okolo 5:45 hod. a jdu pomalu zapálit náš vařič. Je šest hodin mám připravenou kávu a Miloše zatím nevidím. Voda na kávu je vařená a tak si jako první zálévám. Opět to vypadá na krásný slunný den a tak se těším, až všichni společně vyrazíme do Volyně na sraz historických vozidel. Najedou vidím Miloše který překvapivě vyškočil z chatky okolo půl sedmé. Následuje ranní pozdrav a začnu vařit vodu na kávu pro Miloše. Já sice měl už jednu ráno a tak tu druhou s Milošem snad přežiju. Po té se začnou probouzet i další naši přátelé a připravujeme snídani. Po snídáni konečně všichni sedáme do našich vozů a jedeme ve složení Moskvič 407 r.v. 1959 – Milošové , Jana a Ron , Moskvič 407 r.v. 1960 –Pepa, Hanka, Moskvič 412 r.v. 1972 –Slávek, Alenka, Moskvič 2140 r.v. 1976 –Pepa , Katka a Pepíno směr Volyně.
Po příjezdu do Volyně následuje registrace, kde dostáváme upomínkové předměty a následné focení vozu. Nakonec parkujeme na koupališti opět vedle sebe a dokonce máme potvrzeno, že přijede Michal AZLK s Věrkou, kteří jsou zde nedaleko na dovolené. Pomalu se začínáme rozcházet a jdeme si prohlédnou všechny ty krásné stroje. Zhruba po dvou hodinách se opět všichni scházíme u našich vozů, vyndaváme židličky, vařič a připravujeme kávu + nějaké dobroty co jsme vzali s kempu. Při této příležitosti se domluvíme, že pojedeme celou spanilou jízdu po okolí. Okolo 12:30 vyrážíme a spanilá jízda nás vede přes Čkyně, Radhostice, Vlachovo Březí, Husinec a Prahchatic, kde máme první přestávku, která trvala cca 1 hodinu. Parkujeme docela daleko od náměstí a tak moc času nezbývá na prohlédnutí náměstí a přilehlých uliček. Cestou na prohlídku náměstí děláme ještě společné foto. Nakonec, ale Hanka nachází Muzeum krajky, které je v Poštovní ulici. Na prohlídku muzea jde tedy Hanka, Jana a Pepa. My ostatní zůstáváme na náměstí, kde je k prohlédnutí Např. Muzeum České Loutky a Cirkusu. Cestou zpět z náměstí, ale konečně objevíme pravou točenou vanilkovou zmrzlinu a objednáváme hned tři velké. Jednu pro mojí maličkost a další dvě, pro Miloše. Jenže při placení zjistíme, že tam obsluhuje tak krásná slečna, že si všichni objednáváme ještě druhou velkou zmrzlinu.
Při příchodu na parkoviště jsme všichni řádně zpocený, protože z náměstí je to celou cestu pořádně do kopce a tak hledáme kousek stínu. Zde se také s námi loučí Michal AZLK s Věrkou a my ostaní vyrážíme směr Těšovice, Strunkovice nad Blanicí, Bavorov a zpět na koupaliště ve Volyni. Celkem na této spanilé jízdě jsme ujeli 71km. Na koupališti nás čekalo vyhlášení vysledků z celého dne a vyzvednutí Pamětních listů . Někteří z nás se ještě jdou vykoupat a já s Katkou, Pepínem, Slávkem a Alenkou jedeme na takový pozdní oběd do města. Po skvělém jidle jedeme společně natankovat. Pak se ještě vracíme do kempu, kde na na nás čekají ostaní, a mají velkou chuť na kávu, protože celou dobu museli čekat, až přivezu vařič :-). Dáváme tedy společnou kávu a tam se dozvídáme od Miloše a Jany, že zde na koupališti má Ron ségru. Majitel ségry je totiž z úplně druhého konce republiky, když srovnám, že Ron je z Karlovarského kraje a ségra z Jihočeského kraje. No prostě náhoda. Pomalu začínáme balit věci a jako mezi posledními odjíždíme do našeho kempu Pražák. Do kempu dorazíme se Slávkem jako první , protože Pepa, Hanka, Milošové a Jana jeli ještě do města na nákup. Měli jsme chvilku volna a Slávek mě nabídnul, svezení ve své 412, které jsem nemohl odmítnout. Svezení ve Slávkově 412 můžu určitě přirovnat jako, kdyby jste si právě koupili včera v Mototechně nového Moskviče, který opustil závod AZLK. V dálce už vidím, že naši přátelé se vracejí z nákupu a můžeme začít připravovat večeři. Společně začínáme hodnotit celý náš den a večer se také zastavujeme u našich sousedů s karavanem, kde mají rozdělaný oheň. Jdeme spát v okolo půlnoci a tešíme se na neděli, kdy máme naplánován výstup na hrad Helfenburk.
Neděle 27.7. 2014 ♦ Vstávám okolo 5:45 hod. a začínám připravovat kávu i pro Miloše. Společně tedy pijeme kávu ráno o šesté. Opět to vypadá na krásný slunný den, ale bohužel je to náš poslední společný. Později se začínájí probuzet ostaní a následuje snídaně. Po snídani jdeme balit věci do vozů a někteří jdou ještě na průzkumu místního Záhorského rybníka (13,2 ha). Náš Pepíno dostává foťák a cestou vyfotí se strejdou Milošem, vodníka, který sedí na studni. Když se všichni vrátili najednou Miloš vyndal z plechovky krásný benzínový vařič z roku 1967 určený na kempování. Vařič byl opravdu nádherný. Všichni byli už připraveni k odjezdu z kempu. Nejdříve se rozloučíme s našimi sousedy z karavanu a jdeme odevzdat klíče od chatek na recepci. Na recepci následuje krátké rozloučení a vyrážíme směr Bavorov na hrad Helfenburk.
Vjedeme do Bavorova a zastavujeme na náměstí. Ptám se proč? Je to jasné Pepa s Hankou viděli stánek s točenou zmrzlinou a tak ještě před výstupem na hrad jedno malé povzbuzení na výstup. Následuje prohlídka náměstí a společná fotka u kašny. Po krátké přestávce konečně zastavujeme na parkovišti, které je určeno pro návštěvníky hradu. Zamykáme naše vozy a hurááá na výstup na hrad. Cestou nás překvapí spoustu velkých mravenišť, které jsou na levé i pravé straně cesty. Výstup na hrad proběhl bez větších komplikací a o legraci nebyla také nouze. Stojíme před branou hradu a začínám číst historii. Netrvá dlouho a jdeme si zakoupit lístky a pamětní známky. Pan prodavač, ale žádné pamětní známky nemá a tak kupujeme malému Pepínovi píšťalku. Při prodeji lístů dostávám do ruky výklad o hradu na A4 , protože hrad nemá žádného průvodce. Do hradu vstupujeme první bránou, kde se nachází nádvoří. Vidíme, že jsou tam připravené židličky a stůl, takže se zde konají v létě svatby. Po pravé straně je vidět zavřená nálevna s názvem,, U Zlobivého Šenkýře Pepy z... ‘‘. Následuje výstup na věž, ale upozorňuji, že zde mají kozy, takže po otevření dveří na věž nás čekalo překvapení ve formě mnoha kozích bobků. Tu vůni si určitě dokážete také představit. Na věži nás, ale za odměnu čekal krásný výhled do okolí. Postupně jsme jednotlivě opuštěli věž a každý z nás měl možnost si zbytek hradu prohlídnout individuálně. Nakonec opět všichni uděláme společnou fotku na hradě a cestou zpět plánujeme poslední společný oběd. Při příchodu na parkoviště je rozhodnuto, že pojedeme zpátky do Bavorova. V Bavorově nakonec sedáme do jedné s otevřených hopůdek. Mě osobně to připomnělo spíše takový bufet, jídlo bylo docela dobré :-). Po oběde následuje loučení a pomalu se každý znás opět rozjede domů.
Závěrem bychom rádi poděkovali za příjemně strávený víkend v Jižních Čechách :-).
Autor článku: Pepa Žižkov
Posádky:
1. Moskvič 407 r.v. 1959 - Milošové a Jana Polívkovi
2. Moskvič 407 r.v. - 1960 - Josef a Hanka Hořákovi
3. Moskvič 412 r.v. - 1972 - Slávek a Alenka Lisovi
4. moskvič 2140 - 1976 - Pepíci a Katka Henslovi
Foto od Hanky:
http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Sraz_veteranu_ve_Volyni_25-27.7.2014
Hoštice 2013
26.7. - 28.7. 2013
Setkání v Hošticích začalo na jaře v jedné garáži. Tam také zazněl návrh, že bychom se mohli jet podívat Moskviči do jižních Čech. Nejdříve bylo podstatné určit termín, kdy pojedeme. Chvilku jsme pátrali na internetu a zjistili, že v sobotu 27.7.2013 se koná sraz veteránů ve Volyni. Celá naše divize souhlasila, a tak jsme začali zajišťovat ubytování. Ubytování se nám podařilo zajistit v kempu přímo ve Strakonicích. V pátek odpoledne, jsme se tedy začali pomalu sjíždět do kempu a večer následoval volný program a příjemné posezení u ohně. V sobotu ráno někteří členové naší divize již tradičně vstavají v 06:00 hod. a vaří první kávu :-). Kolem 07:30 vstavají většinou další a připravujeme společnou snídani. Po snídani vyrážíme směr Volyně a těšíme se na sraz veteránů. Účast na srazu byla 190 nečlenských aut a s členy celkem 230 vozů. No prostě gigantické. Poté následovala cesta do Hoštic a musím přiznat, že bylo sice šílené vedro, ale přesto jsme si dali ve filmové hospodě oběd, navštívili statek, muzeum, hřbitov a hrob Michala Tučného. Z Hoštic jsme odjížděli odpoledne a všichni se, už těšili na řeku v kempu. Po společném koupání Katka navrhla, že na hradě ve Strakonicích se koná tzv. Rumpálování. Program začínal ve 20:00 hod. a cestou na hrad jsme procházeli přes dětské hřiště. Hřiště jsme opravdu pořádně vyzkoušeli a tak jsme byli všichni na večerní program pořádně rozcvičený. Na hradě byl program završen ohňostrojem a Bílou paní. V neděli po snídani jsme se začali pomalu opět vracet ke svým domovům. Někteří zůstali, až do večera a Michal AZLK měl poruchu a tak se do kempu vrátil a opravil výfuk. Polívkovi se za bouřky a popadaných stromů nakonec také dočkali zdárného leč pozdního příjezdu domů. Byl to opravdu krásně strávený víkend a na rok 2014, už máme opět něco v plánu. Zde jsou odkazy na fotky.
Autor článku Pepa Žižkov
Foto od Hanky:
http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Strakonice_jizda_Moskvicem/
http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Hostice_-_jizda_Moskvicem/
http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Volyne_sraz_._jizda_Moskvicem/
Foto od Valdy 1971: http://valda1971.rajce.idnes.cz/Vikend_po_Jiznich_Cechach/
Slovensko 2012
20.7.- 22.7. 2012
Nápad uspořádat cestu na Slovensko třemi automobily značky Moskvič 407, vzniknul už v roce 2011. Ze začátku to bylo jen takové - určitě pojedeme, ale nikdo si nebyl jistý do poslední chvíle, jestli opravdu vyrazíme. Nakonec měsíc před plánovaným odjezdem jsem byl už po několikáté na návštěvě u Pepy Hořáka, kde jsme podrobně probírali celý plán naší cesty. Najednou zvoní telefon a volá Miloš Polívka. Pepa ztuhl a říká: " Je tady Pepíno Žižkovský a ptá se, jestli pojedeš Bobanem - (Milošova 407). Miloš odpověděl: "Právě jsem byl Bobana zkoušet u nás do kopce, výsledek nic moc, ale jedu. Když jsem zaslechnul, že Miloš jede, tak bylo na 100% rozhodnuto, že pojedou tři 407 na Slovensko, a já měl opravdu velkou radost. Během měsíce jsme tak všichni ještě jednou důkladně prohlédli naše stroje, vyřídili doklady a čekali na čtvrtek 19.7. 2012, kdy konečně společně vyrazíme směr Jasenie u Brezna. Já se přiznám, že ze středy na čtvrtek jsem nemohl ani celou noc spát.
Čtvrtek 19.7. 2012 ♦ Vstávám v 06:00 hod., jdu si udělat ranní kávu a koukám na mojí 407čku a říkám si, snad to holka vše zvládneme. V té době měl můj motor, který stál někde několik let bez oleje, po znovuzprovoznění ujeto pouze 1000 km!!. Tím pádem jsem byl největší zelenáč z celé této party skvělých lidí. Miloš a jeho Boban měl zase motor před GO, a tak nejvíce spolehlivý vůz měla posádka Pepa a Hanka Hořákovi, Moskvič 407 r.v. 1960. Jako první vyráží směr Slovensko posádka Miloš a Miloš ml. Polívkovi z městečka Loket a jedou směr Praha Vinoř. Zde udělali plánovanou pauzu u druhé posádky Pepa a Hanka Hořákovi. Kolem desáté tedy vyrazily dvě 407čky na cestu směr Vysoké Mýto. Ve Vysokém Mýtě se připojila poslední 407čka + moje maličkost. Zde jsme zastavili na oběd a kolem 14:00 hod vyrazili na naši společnou první etapu, která vedla přes Svitavy, Letovice, Boskvice, Blansko, Jedovnici, Vyškov, Buchlovice, až do kempu Smrďavka. Po příjezdu do kempu jsme zašli na recepci, kde Pepa pronesl, že máme hromadnou slevu na ubytování. Paní z recepce na poprvé vůbec nic netušila, a tak jsme ji málem hned nachytali. Po této veselé události jsme začali stavět stany. Každý měl plné ruce práce a najednou slyšíme:,, Hele, moskviče to jsou ty, co byly v televizi a najednou jsou tady‘‘. Když jsme postavili stany Áčka , tak vidíme najednou za plotem cca 20 lidí, jak fotí naše stroje a stany. To bylo opět něco pro našeho Pepína, který říkal všem: ,, Za každou fotku vybíráme stovku.‘‘ Pak jsme se společně odebrali na večeři. Po večeři jsme šli každý do svého stanu a čekali, co nás potká druhý den.
Pátek 20.7. 2012 ♦ Ráno kolem šesté vstáváme s Milošem a dáváme naši ranní kávu, která nemůže chybět na každé naší společné cestě. Někteří z nás se probudili tak trochu zlámaní z našich stanů, a tak se na dobrou snídani těšil snad každý. Po snídani následovalo balení stanů a přesun směr Starý Hrozenkov, kde se nachází hranice se Slovenskem. Zde je také poslední pumpa v Čechách, kde tankujeme plné nádrže. Kolem půl dvanácté překračujeme hranici a naše auta jedou podle svých možností a hlavně bez velkých závad. Když jsem viděl ceduli Slovenská repubika, tak jsem si říkal: ,,Na hranice jsme dojeli a snad se nám podaří vrátit v pořádku zpět .“ Musím přiznat ,že na Slovensku se chovají řidiči daleko hůře než v Čechách. Nakonec, při zpáteční cestě, jsme se setkali s jedním případem, kdy Pepu vybrzdil nějaký Slovák se Škodou RS a tím ohrozil celou naší kolonu. Raději se tedy vrátím k naší cestě, která pokračovala směr Trenčín, Bánovce na Bebravou, Prievidza, Handlová, Zvolen, Banská Bystrica, Jasenie. Za Prievidzou jsme udělali první přestávku na oběd. Jídlo tam bylo velice dobré a porce opravdu velké, jen při placení nám obsluha nebyla ochotna rozpočítat jednotlivě naše objednané jídlo. Takže nám hodila náš lístek na stůl a řekla, ať si to každý rozpočítáme. Tím pádem jsme vše spočítali na cent přesně, ale takto mohla mít z každého z nás alespoň nějaké euro navíc. Při obědě také padlo udělat nákup potravin na večer a sobotní snídani. Napadlo mě, že můžeme zastavit někde v Banské Bystrici, která je vzdálena 32 km od našeho místa srazu. Odbočil jsem tedy do nákupního centra a najedou jsme byl v podzemních garážích. Hanko, přiznávám, že tento celý nákup + vjezd do podzemních garaží jsem absolvoval stejně poprvé jako všichni ostatní. Nákup potravin jsme zvládli, a tak si ještě někteří zašli na záchod. Cestou zpět se vrháme do výtahu, o kterém si myslíme, že nás zaveze do podzemních garaží, ale bohužel místo dolů jdeme nahoru. Takto tam jezdíme několik minut, protože výtah funguje na přivolání dalších spolucestujících z vyšších pater. Nakonec jsme skončili v podzemních garážích a opět usedáme za volant 407ček. Po výjezdu z podzemních garáží zatáčím vpravo, na dalším semaforu vlevo a opět nabíráme směr Jasenie. Cestou z Banské Bystrici ještě potkáváme Wartburg 353 a v něm sedí dva mladí hoši, a když vidí Moskviče, tak nevěří svým vlastním očím. Zhruba po hodině jízdy vidím odbočku na Jasenie 2 km, dávám levý blinkr a nemohu uvěřit, že jsme to všichni dokázali. Okamžitě zastavujeme u cedule Jasenie a vystupujeme. Někteří hned začnou líbat asfalt, jiní si zase podávají ruce a přitom jsme neskutečně šťastní, protože po dvou dnech, které jsme strávili převážně jen za volantem, je to odměna pro každého člena našich posádek. Po této pauze opět, už po několikáté, usedáme za volant a projíždíme celou dědinu a na konci vidíme hotel Jasenie. Zastavujeme a zde nás také vítá pořadatel tohoto srazu Peter Slovensko se svým tak trochu opojeným společníkem. Po registraci si domlouváme ubytování v jedné společné chatce. Musím přiznat, že získat klíč od chatky a zaplatit není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Nakonec se nám vše podaří kladně vyřešit a jdeme si najít naší chatku číslo 1. Vypravíme se tedy po jedné z cest, které vedou k chatkám, když ujdeme cca 200 – 300m od recepce, vidíme asi třicet romských dětí, které bydlí naproti nám. Trochu nám v tu chvíli všem zatrnulo, ale do rána se nám naštěstí nic neztratilo. Po otevření chatky nás čekalo další překvapení, ubytování nebylo tak dobré, jak jsme si všichni mysleli. Tuto celou kapitolu o bydlení tu nebudu rozepisovat, protože kdo to nezažil, ten nepochopí. Nicméně na plánu jsme měli celé páteční odpoledne odpočívat, ale nakonec jsme ještě večer museli reprezentovat značku Moskvič do Brezna na diskotéku. Když jsme vstoupili, tak řidiči měli vstupné zdarma a spolujezdec musel zaplatit. Diskotéku opět popisovat nebudu, ale odjížděli jsme kolem 22:30 hod. Cesta zpátky byla docela dobrodružná, ale všechny naše posádky dorazily kolem 23:30 hod. zpět do chatky. Místo odpočinku na druhý den jsme šli spát okolo 00:30 hod.
Sobota 21.7. 2012 ♦ Ráno jsme vstali do chladného počasí, takže nejdříve připravujeme snídani, ale přitom musíme bohužel balit, protože nás čekají dva dny zpět za volantem našich krásných strojů. Když máme zabaleno, startujeme a odjíždíme k hotelu, kde vyhlížíme další příjezd účastníků na sraz. Celkem nás tedy bylo na prvním Slovenském srazu Moskvičů 11 vozidel. Nesmím také zapomenout na Petra Vařejku, který přijel Moskvičem 403 a řadí se také mezi nejstarší vozy tohoto srazu. Nakonec přijel pan předseda i místopředseda Moskvič klubu ČR Jaroslav Kyselý a Aleš Telvák. My jsme ale museli pomalu odjíždět, a tak po krátkém rozloučení kolem 10:00 hod. startujeme a jedeme směr Banská Bystrica, Zvolen, Žiar nad Hronom, Handlová, Prievidza, Bánovce nad Bebravou, Trenčín, Starý Hrozenkov. Cestou zpět se ještě zastavíme na oběd, ale tentokrát je tam už obsluha daleko vstřícnější. Po obědě vaříme na parkovišti poslední kávu na Slovensku a jedeme směr Česká republika. Přejíždíme poslední kopce napravo vidíme Trenčín a po několika kilometrech opět vidím ceduli Česká republika. Zastavujeme u pumpy ve Starém Hrozenkově a děláme pauzu. Miloš kontroluje Bobana a já klečím před sedmou a dávám pusu na znak. Proč? Na začátku cesty jsem slíbil, že pokud mě moje sedmička doveze bez závad zpět domů , tak dostane pusu, a jak jsem řekl ,tak jsme učinil. Po společném odpočinku nejen strojů, ale také lidí vyrážíme směr kemp Smrďavka, kde máme naplánovaný nocleh. Je tedy sobota večer a jsme opět na stejném místě kde jsme byli ještě v pátek ráno. Opět parkujeme auta, stavíme stany a těšíme se na sprchu a večeři. V sobotu večer ale měli v kempu diskotéku, takže ten odpočinek na neděli nebyl určitě 100% pro každého z nás.
Neděle 22.7. 2012 ♦ Ráno opět káva s Milošem, snídaně a odjezd. Jako první nás čekali přejet Buchlovské kopce a pod ním zastávka na benzín. Když dorazíme k pumpě, jdu jako první tankovat, a když jdu zaplatit, tak pan pumpař mi povídá: ,, To jsem tu za posledních 30 let neviděl a to je Moskvič ?‘‘. Vedle ke stojanu také přijel nějaký chlapík na motorce a ptá se, odkud jedeme? Když jsme mu odpověděli z Jasenie – Slovensko, nemohl tomu uvěřit. Máme natankováno a vyrážíme směr Vyškov, Jedovnice, Blansko, Boskovice, Letovice, Svitavy a Vysoké Mýto. Zde zastavujeme a jdeme na poslední společný oběd. Z Vysokého Mýta odjíždí pouze dvě posádky a to jsou Polívkovi, Pepa a Hanka Hořákovi. Všechny naše posádky tedy dorazily v pořádku domů a já to považuji za to nejdůležitější z celé naší dobrodružné cesty. Na závěr dodám, že s námi jeli také Dušan a Markéta Peškovi s vozem Moskvič Aleko r.v. 1990 , kteří ujely celkem 1235 km.
Autor článku: Pepa Žižkov
Celkem naše tři posádky ujely 3460 km.
1. Moskvič 407 r.v. 1959 Josef Hensl
2. Moskvič 407 r.v. 1959 - Miloš a Miloš ml. Polívkovi
3. Moskvič 407 r.v. - 1960 - Josef a Hanka Hořákovi
Foto od Hanky:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.499292473418621.130102.177944228886782&type=3
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.499643590050176.130214.177944228886782&type=3
Foto od Danky: http://ajulinkadc.rajce.idnes.cz/Moskvic_sraz_Slovensko_2012
