Moskvič.com

 Dukelský průsmyk 2015

4.7. - 12.7. 2015

Tento rok jsme uskutečnili jízdu na Slovensko a navštívili Poprad, Vysoké Tatry, Velkou Domašu, Dukelský průsmyk, Udolí smrti, Sabinov, Spišské Vlachy, Liptovskou Maru, Prosieckou dolinu a Lúčky. Pražskou sekci - divizi Žižkov reprezentovali na této cestě posádky: Josef a Katka Henslovi - Moskvič 407 r.v. 1959, Miloš a Jana Polívkovi - Moskvič 407 r.v. 1959, Josef a Hanka Hořákovi - Moskvič 407 r.v. 1960.

Dukelský průsmyk

 Moskvič a autovlak

II. díl

Kdo chce, jet autovlakem musí si ho objednat 2 měsíce předem. Nelze přijít ze dne na den a tak jsme vše pečlivě plánovali. Autovlak jezdí do Popradu a do Košic.

Náš cíl byl Poprad. Dvě hodiny před odjezdem musí být vozy připraveni na nádraží k naložení a tak tam byl čas ještě něco vykoumat s tekoucí nádrží. Nic lepšího jsme nevymysleli, než to že jí musí majitel vozu vyjet.

Za vagonem s auty jsou spací vagony. S vlastním umyvadlem připraveným mýdélkem a ručníčkem na jedno použití, pitnou vodou a rohlíkem s marmeládou. Ráno při buzení voňavou kávou.

Máme jednoho takového „praštěného kamaráda, kterému jsme nechtěli věřit, když říkal, že v noci nám přijde na Ostravské nádraží zamávat.

Nařídili jsme si budík na 01:30 a pak mu poslali SMS: „spíš?“ Nespal a hned volal. Čekal s Moskalem na nádraží a hlásil nám, že máme 10 minut zpoždění. Stáli jsme na Ostravském nádrží a nešli otevřít okna ani dveře a Martin držel v ruce igelitku a my přemýšleli, jestli je pro nás nebo ne, když říkal: „stáhněte okénko“. Přes telefon jsme prohodili pár slov přes okno jsem udělala nic moc foto a vlak pádil dál směr Poprad. Ráno úžasná káva a otvíral se nám další den plný překvapení. Jakých? Tak to bude v dalším pokračování.

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_-_Moskvic_a_Autovlak

Příjezd do Popradu

III. díl

Netušila jsem, že jde za jednu noc dvacet osmkrát kvalitně usnout, jak prohlásila Katka.

Spali jsme, ale to podvědomí, že můžeme přejet i když průvodčí nás budí, udělalo své a spali jsme lehce. Chlapi chtěli noc proklábosit, ale paní průvodčí v 23 hodin je zahnala do postele se slovy: „nechala jsem vás do jedenácti, ale toto je spací vagon.....“

Ráno koukáme z okénka na krásné hory Tatry, východ slunce a vjíždíme na nádraží, kde stála motorka. Vždy když vidíme „mašimu“ tak si děláme srandu Kaulyk je tady. To je jeden Moskvičář kamarád, který je i motorkář.

Kouknu, avizovaným směrem, motorku nevidím, ale vidím našeho opravdového Kaulyka. Sranda se stala skutečností a my všichni křičeli je tady Jára Kalina.

Před odjezdem z nás tahal informace, kdy jedeme a pak si vše zjistil, jak vlak dorazí a z Havl. Brodu asi 400 Km za námi přijel, aby nás přikvapil. A to se mu dokonale povedlo. Vyprávěl, jak přespal na lavičce u obchoďáku a jel s námi posnídat na nedaleký Lomnický štít.

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_-_Prijezd_do_Popradu

Lomnický štít

IV. díl

Na Lomnickém štítu jsme rozbalili kuchyň a nasnídali se. Rozloučili se s Járou Kalinou a vydali se lanovkou na vrchol. Sestup byl po vlastních. Bylo neskutečné teplo přes 35°C. Zem vyprahlá a tak to po kamínkách pěkně klouzalo. Všichni jsme trnuli kdo spadne Pepíno a Jana mají problémy s páteří a tak nikdo nechtěl, aby se něco přihodilo. Černého Petra jsem si vytáhla já. Vůbec nevím, jak už jsem letěla. V tu chvíli mi hlavou lítlo, že se nesmím kutálet, jinak budu strašně potlučená a tak jsem se rukama chytla břehu, otočila si nehet, získala několik modřin a odřenin. Odnesl to i foťák, sice fotil, ale některé funkce byli kaput. Hory jsou nádherné a vyšlo počasí, že bylo vidět široko daleko.

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_-_Lomnicky_stit#

Jedeme na Domašu

V. díl

Z Lomnického štítu, vedla cesta za hledáním ubytování. Měli jsme připravené tipy, kde budeme spát, ale realita bývá většinou jiná. V nesmírném vedru jsme s přestávkami na kafe a studenou limonádu, přesouvali k jezeru Domaša. V prvním nalezeném kempu nám majitel hlásil: „tady se můžete ubytovat vše je zadarmo“. Kemp byl na břehu, kde nebylo ani trošičku stínu a tak jsme jeli hledat dál. Cestou jsme si uvědomili, že tam nebyly toalety, umývárka, prostě žádné hygienické zázemí. A tak když jsme přijeli do kempu Krym, vyčerpaní z Lomnického štítu, uvaření ze sluníčka kdy padaly rekordy v horku v 19:30 hodin. Tak když majitel kempu povídá: „máme tu solární sprchu, ale je teplá voda když svítí sluníčko tak nám to nevadilo. Jen jsme se zeptali, zda mají toalety, na to majitel přikývl a bylo rozhodnuto. Takto vyčerpaní jsme si prohlíželi místo na louce kde postavíme stan. Na nohou nás držela myšlenka, že potom hurá do jezera se zchladit. V tomto okamžiku přistoupil k nám muž a říkal, že je mistr Slovenska v lítání a že bychom si měli dát ty auta někam jinam, že on bude startovat s padákem. To už některým z nás selhaly nervy a ohradili jsme se, že jsme v kempu a ne na letišti.

Po postavení stanu a návštěvě místních toalet a sprch jsme málem omdleli. Nechtělo se nám věřit, že je možné v 21 století provozovat takovouto koupelnu. Toalety dobrý, ale sprcha byla venku a měla jen 2,5 zdí ze dřeva, zbytek bylo oku kolemjdoucích přístupný, neměla dveře, a kdo tam první vlez, ten tam byl. Žena či muž, se nerozlišovalo.

Ze solárního vytápění se vyklubal radiátor natřený na černo a nádrž byla pro 1 člověka a přitom byla určena pro celý kemp. Jen jsme si kladli otázku, jak je to možné u nás by to neprošlo. Zachránila, nás obrovská vedra stále jsme leželi v jezeru, kde byla voda čistá, že jsme si na nohy viděli, když jsme měli vodu po krk. Z tohoto kempu jsme dělali výjezdy do Údolí smrti a Dukelského průsmyku a na hřbitov padlých vojáků, ale až po 1 dni kdy jsme si dali pauzu a celý den odpočívali. Pepíno ho strávil na dietě, jelikož ho začal bolet žaludek po snězení salámu. Nejprve jsme si mysleli, že je to střevní viróza, ale další dny ukázaly, že je to jinak. Míla nám dělal „kva kva belu“ a proslavil se větou, která byla směřovaná k jeho manželce Janině. Při sestupu do vody nám všem byla zima a tak člověk automaticky zatahuje břicho a vyšpuluje ňadra. Míla při pohledu na Janinu v této póze na celou hladinu do ticha ne zrovna potichu pronesl: „ty máš pevná prsa“.

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_-_jedeme_na_Domasu#

VI. díl

Dukelský průsmyk - Udolí smrti

Z Domaši jsme jeli na výpravu kvůli, které celá cesta vznikla. První zastávka byla na hřibově padlých německých vojáků. Při pohledu na data narození jsme si vzpomněli na našeho syna, byly to stejné ročníky, hlavně jejich životy, byly položené úplně zbytečně v roce 1944. Všechny války jsou zbytečné. U tohoto památníku byla čerpací stanice, chtěli jsme si odskočit na toaletu, slečna z pumpy nám řekla, že ji nemá. Opět jsme užasli ještě, že jsou kolem hluboké lesy.

Vezli jsme sebou věnec a kytičky se stuhou s nápisem „nezapomeneme www.moskvic.com“, které jsme nechávali na místech, kterými jsme prošli.

Po celodenní výletě jsme měli smíšené pocity atmosféra mrtvých na vás padne byl to smutný den, protože jsme si plno věcí uvědomili muselo to být kruté. Važme si života

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_-_Dukelsky_prusmyk,_hrbitov_a_udoli_smrti

VII. díl

Jedeme na Liptovskou Maru

Noci byli „kruté“ vše nás bolelo spáleniny od sluníčka, nohy z výšlapu mne kolena z pádu, Janu hlava ze sluníčka jen mladší generace to zvládala lépe. Dokonale zničená těla, ale šťastné duše.

Druhý den jsme se zabalili a vyrazili na Maru. Cestou nás čekala návštěva kamarádky v Sabinově. Olíbaly, jsme se předaly dárky a měly na sebe krátkou hodinku. Pokračovali jsme za panem Galajdou do Spišských Vlachů, Moskvičářem, který nebyl několik let na srazu a my nevěděli proč. Vše se vysvětlilo na krátké návštěvě, kde nám nachystal oběd a stále přemlouval, ať zůstaneme, ale to nešlo, byl pevný plán. Asi jsme ho zklamali, ale my museli dál.

Cestou na Maru jsme potkali kolegy také s veterány Škodami Feliciemi. Mávali jsme si a náhle někdo začal troubit a my v domnění, že budou odbočovat, přidali na mávání a začali se loučit, to samé i oni na náš podmět.

Po několika metrech jsme zjistili, že to asi bude jinak, Pepíno Žižkovský nebyl v dohledu zpětného zrcátka. Pak jsme pochopili, že troubí on.

Před námi se objevila čerpací stanice a Felice k ní zabočili a my s nimi. Poklábosili jsme.

Pepíno se vrátil a když vyměnili prasklý „palec rozdělovače“ jelo se dál.

Přijeli jsme na Maru, jak když utne, krásné počasí zmizelo a nastala neskutečná zima.

Přidala se k nám „průvodkyně“ Janina přítelkyně našeho syna, která poblíž bydlí. Byla domluvená návštěva výroby sýru a loď, ale nevyšlo to. Za to nebyly v plánu vodopády a termální pramen, halušky.

Můj chlap dostal přezdívku „rohlíkář“ opět mu bylo špatně od žaludku vypadá to na žlučník nebo něco podobného a tak za dovolenou 3 kg zhubl za to já 2 přibrala.

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_-_jedeme_na_Maru,_cestou_mame_2_navstevy

VIII. díl

Vodopád  a pozvání do rodiny

Na Maře to byl luxus, nesčetně sprch v koupelně, hrálo rádio, pro děti i dospělé kulturní vyžití. Tento luxus v podobě dětských hřišt využil Pepíno Žižkovský s rodinkou a celý den strávili v kempu. S radostí jsme se všichni šli vykoupat do kulturní koupelny.

Smůla byla, že celé tři dny na Maře pršelo a tak jsme se v jezeře nevykoupali. Naše průvodkyně, která se k nám na Maře přidala, nás pozvala do rodiny na oběd. Při obědě jsme se domluvili, že se půjdeme podívat na vodopád. Nevěděli jsme, zda bude voda, jelikož trvali několik dní tropická vedra. Ani jsme nevěděli, zda tam dojdeme, bylo už odpoledne a tak jsme to pojali, kam dojdeme, tam dojdeme. Vyšlo nám to perfektně. Sešli jsme z hor a za 10 minut začala neskutečná průtrž mračen a tak jsme opět zakotvili v rodině na večeři.

Tatry jsou nádherné

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_-_vodopad_a_pozvani_do_rodiny

IX. díl

Jeskyně, druhý vodopád a termální pramen

Předposlední den byla jeskyně Svobody se svými 913 schody a nádhernou přírodní výzdobou. Pepíno vyšel až ke vchodu a opět se mu udělalo špatně a tak si šel lehnout do auta.

Odpoledne jsme čekali na loď, která bohužel nevyšla a Janina z toho byla nešťastná a připravila nám na následující den dokonalý program.

Poslední den odjezdu opět nebylo hezké počasí na koupání a tak nám naše průvodkyně Janina připravila program.

Vodopád, který nevyschne a termální pramen o kterém málokdo ví. Prostě přírodní laguna s teplotou 33°C celoročně s léčivými účinky. Tak to jsme si užili maximálně a nechtělo se nám ani domu.

Opět jsme skončili v rodině na obědě, tentokrát na Haluškách. Jelikož mi kolaboval foťák, tak mám jednu usmolenou fotku Halušek.

Na vodopádu jsme si udělali nádherné fotky. Posuďte sami.

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_jeskyne,_druhy_vodopad_a_termalni_pramen/

X. díl

Jedeme domů

Rozloučili jsme se s Slovenskem nechtělo se nám domu, do práce atd.

Na nádraží jsme byli s předstihem a v nostalgii strávili poslední krásný večer. Naložili, auta na autovlak sebe ubytovali se slovy: „ jé postel a povlečení“. Byli jsme šťastní, že jsme ve zdraví, se všichni vraceli spokojení domu.

My jsme najeli přibližně 800km, Miloš a Jana z Lokte to měli delší, tipuji kolem 1100 km

Pepíno Žižkovský ujel celkem 1200 Km protože vyrážel a vracel se, do Vysokého Mýta.

Pokud někoho zajímá na kolik peněz taková dovolená vyjde tak naší dvojici vyšla se vším všudy přibližně 15 tisíc.

Foto od Hanky:

http://hanahorakovacz.rajce.idnes.cz/Dovolena_jedeme_domu

Autor celé repotáže ze Slovenska je Hanka

Tímto jí patří zvláštní poděkování za krásně napsané články  

Děkujeme